Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Maturita

18. ledna 2016 v 18:54 | Veronika H. |  Fejetony

Jako student čtvrtého ročníku střední školy nemám v posledních měsících myšlenky na nic jiného, než na maturitu. Mluví o ní totiž všichni. Učitelé, spolužáci, rodina a kamarádi, jako již úspěšní absolventi střední školy.
Často slýchávám, že je to fraška a jednodušší než písemka z účetnictví. Taky je mi vsugerováváno do hlavy, že jsem chytrá a u maturity nebudu mít problém. Občas se nad svou již zmíněnou chytrostí pozastavuji, když vhazuji kelímek od jogurtu do dřezu a lžičku do koše, nebo si zabouchnu klíče v bytě.
Někdy (pořád) jsou mé dny plné stresu, deprese, smutku, hysterického pláče, proklínání školy, sebe a všech okolo. Nic se mi nedaří, nic nezvládám, nestíhám a tuším, že neodmaturuji. Naštěstí se uklidňuji tím, že to dali i méně chytří lidi, než jsem já a možná jsem přece jen trochu chytrá, i když jsem tvrdila, že hlavním městem Ruska je Petrohrad.
Na jiné myšlenky dokážu přijít díky knihám. Nemám na mysli knihy z povinné četby, které by mé deprese ještě prohloubily, protože například takový Karel Hynek Mácha by se musel v hrobě obracet, kdyby věděl, jak špatně chápu jeho verše. Řekněme si narovinu, že spousta lidí řeší své problémy alkoholem. K tomu jsem se já nedopracovala. Alespoň do teď ne. Zatím je leden.

I když působím jako největší pesimista a flegmatik, kterému je všechno jedno, tak se na všem negativním snažím najít nějaká pozitiva. Uznávám, že v dnešní době bych bez maturity mohla leda tak zametat chodníky nebo trhat plevel, ale s mým talentem bych místo plevelu zneškodnila chráněnou rostlinu.


18.1.2016
 

Matematika

15. června 2015 v 17:45 | Veronika H. |  Fejetony
Nemám ráda pondělky. Ve škole usínám a ani nedokážu udržet pozornost. A aby toho nebylo málo, tak nesmí chybět hodina matematiky. Ještě že je už červen a já se vidím někde u moře, ke kterému stejně nepojedu.
Uzavření známek se blíží, učitel zkouší jak o duši, ale já jsem klidná, protože počítám s krásnou trojkou na vysvědčení, jelikož od doby, co jsem na střední, se trojka stala mou jedničkou.
Na tabuli se objevila záhadná slovní úloha se zahradní hadicí a od učitelské katedry se ozvalo: " Verčo, pojď!" V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, se strachem a obavami o svou troječku jsem se vydala na nebezpečnou cestu k tabuli. V hlavě mi už šrotovalo, že se určitě jedná o válec, ale v mé hlavě nebylo o vzorci na objem válce ani památky. Ještě štěstí, že jsem mohla nenápadně nakouknout do matematických tabulek.
Pomalu ale jistě jsem začala náčrtkem a s prstem v nose jsem došla až k výsledku, který byl, ač jsem to sama nečekala, správný!

S úsměvem na rtech jsem přijala gratulace za skvělý výkon a při odchodu jsem zaslechla: "Tak na vysvědčení teda dvojka." Jakože, cože? Zastavila jsem se, vykulila oči, otevřela ústa a s radostí poděkovala.


15.6.2015

Můj první fejeton

6. března 2015 v 19:56 | Veronika H. |  Fejetony
Téma-návštěva

Celý týden jsem se těšila na víkend. Konečně jsem si chtěla odpočinout od nekonečně mluvících učitelů a otravných spolužáků. Myslela jsem, že zapnu svůj oblíbený pořad v televizi, hodím nohy na stůl a budu pěstovat blahobyt.
Kdo mohl čekat, že zrovna v té nejnapínavější části pořadu zazvoní zvonek. Velice mě to znepokojilo a naprosto vyvedlo z míry.
Řekla jsem si, že toho nezvaného hosta rychle zpacifikuji a nenechám se rozhodit. To jsem ale netušila, jaké překvapení mě za dveřmi čeká. Na návštěvu přijeli prarodiče, že prý jedou zrovna kolem. V hloubi duše jsem si pomyslela: ,,ach jaká náhoda" a s úsměvem na rtech je pustila dál.
Naštěstí se spokojili s kávou, čajem a posledními kousky bábovky, které s kopečkem šlehačky vypadaly téměř profesionálně.
Po dvou hodinách babiččiného tlachání, co se stalo na vesnici, v obchodě a u lékaře jsem věděla, že má pohoda je nenávratně pryč.
Nakonec jsme se s přáním hezkého dne a brzkého shledání rozloučili a já jsem se mohla pustit do úklidu.


6. 3. 2015
 


Holky milují hajzly?

2. března 2015 v 17:18 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Jeden z mých článků byl ohromně romantický a plný citů, jak jsem se zamilovala. Ano, asi to tak opravdu bylo, protože jsem nedokázala myslet na nikoho jiného. Jenomže když na Vás ta vaše drahá polovička kašle, tak Vás to přejde. Alespoň mě to naštěstí přešlo. Dokonce jsem si ani nenechala vymluvit, ať dám od něj ruce pryč, že je hajzl, že z toho nic nebude a tak podobně. To bych ale nebyla já, hlava tvrdohlavá (ano, jsem beran), abych si na to nepřišla sama.
Zkuste hádat, co se mi přihodilo v pátek. Ano, určitě to neuhodnete, protože jste u toho nebyli. Po dvou měsících jsem se rozhodla navštívit jeden nejmenovaný bar a trochu se odreagovat, přijít na jiné myšlenky a uvolnit se.
Teď mi dovolte menší vsuvku:
Určitě jste už na některé ze svých oblíbených sociálních sítí zahlédli různé druhy příspěvků o tom, jak holky hrozně chtějí hodné kluky, které o ně budou pečovat jako o svou květinku. Zatímco si my-holky vybereme nějakého řekněme hajzla, který to má stejně všechno na háku. Hlavně, že je sexy.
Tak a přesně tohle jsem si v sobotu uvědomila. Seděla jsem s kamarádkou u baru a přišel za námi fakt sexy kluk, který nás pozval na panáka, a kamarádská pusa u něj byla líbání! Na lidi kolem měl docela blbé a sprosté narážky, občas mi přišlo, že je až agresivní, ale ano, líbali jsme se.
Po nějaké chvíli se u nás objevil hrozně hodný a milý kluk silnější postavy, který nás pozval také na panáka. Hodně krát mi opakoval, jak jsem krásná a jak mi to sluší, a že jestli by mi alespoň mohl dát pusu. Víte, jaká byla moje reakce? Samozřejmě, že nevíte, protože jste tam nebyli. Cože? Pusu? No, to fakt ne, na to ještě nejsem připravená.
Závěr?
sexy kluk, ale sprostý xxx hodný, milý kluk, ale silnější
A víte, koho mám od té doby v hlavě? Ano, toho prvního.
Ale jak se znám, ono mě to zase za týden přejde.


2. 3. 2015

Útěk před smrtí

4. ledna 2015 v 17:58 | Veronika H. |  Téma týdne
Jednoho dne se mi dostalo do rukou pár mamčiných myšlenek, které dala na papír. Vím, že nebyly určeny mým očím, ale začetla jsem se do nich. Bohužel, mi vehnaly slzy do očí, když jsem došla k tomu, kdy mamka psala o tom, že já jsem téměř utekla hrobníkovi z lopaty, ale taťkovi se to už nepovedlo.

Je to hrozné. I teď bych nejraději brečela. I když můj taťka už s námi není od 13. září 2011, mě to pořád hrozně bolí a chybí mi. Nejhorší na tom je, že ho nikdy nic netrápilo, vždy byl zdravý a plný energie. Jenže onoho osudného ráda dne 13. září po několika neúspěšných pokusech o oživení, jak mamky, tak záchranářů, už bylo bohužel pozdě.

A co já? Ano, opravdu jsem utekla před smrtí, ale dlouho jsem bojovala. Vlastně mám následky v podobě jizev a menších zdravotních problému už napořád, ale porazila jsem rakovinu.

Smrt si nevybírá. Smrt se neptá, jestli si může vzít člena vaší rodiny. Smrt přijde a našeho milovaného člověka nám odnese. Jsem ráda, že jsem na tomto světě a před smrtí jsem vlastně utekla, ale každý den myslím na taťku, kterému se to nepovedlo.


4.1.2015

Moje první blogerské krůčky

10. listopadu 2014 v 21:44 | Veronika H. |  Téma týdne
Všechno to začalo už o prázdninách roku 2012 po několika neúspěšných a nesmyslných blozích, které jsem kdy měla, jsem si založila tento. Neříkám, že tehnle je úspěšný. Vedu jej už přes dva roky, občas aktivně, občas méně, ale vedu.
Původní myšlenka tohoto blogu byla knižní. Chtěla jsem zde rozebírat knihy, které přečtu. V současné době čtu stále, čtu méně, ale čtu. Jenomže, ta prvotní myšlenka mě možná přestala bavit. Narazila jsem na spoustu jiných knižních blogerek, které se čtení a blogu věnují pravidelně a věnují mu velkou část svého volného času. V tomto ohledu bych si tady přišla zbytečná.
Baví mě, si tady občas zajít, vyjádřit se k tématu týdne, a nebo zveřejnit svou slohovku, kterou jsem psala do školy. Vše, co je na tomto blogu je z mé hlavy. Ráda píšu své myšlenky, na které po pár měsích změním názor, ale nechávám to tak.
Vlastně ani nevím, jestli někoho baví číst mé články-myšlenky. Ale všimla jsem si, že se mi poslední dobou zvyšuje návštěvnost a jsem za to neuvěřitelně ráda, že na tento blog někdo vůbec zavítá.
Děkuju moc!


10. 11. 2014

Zamilovala jsem se?

4. listopadu 2014 v 18:29 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Já s tebou nepotřebuji být každý den, jsem jenom hrozně ráda, že jsme se vůbec potkali, napsal si mi a šli jsme spolu ven. Hrozně si toho vážím.
Já chápu, že chodíš do práce a máš i svůj volný čas a nejsem tady od toho, abych tě komandovala a buzerovala, kdy už půjdeme konečně ven. Jsem ráda za každou chvíli s tebou a ani nevíš jak.
Můj nejdelší a řekněme první vztah trval 3 měsíce. Od té doby se tomu ostatnímu nedal ani říkat vztah. Úlet, týden, dva týdny? Ani to ne … Stálo to za nic. Na všechny kluky jsem se nakonec vykašlala já, neudělala jsem to schválně, ale měla jsem strach. Strach, že to přejde v něco víc a pak to opět nedopadne. Řekněme, že mám respekt ze vztahu.
Nebudu se přetvařovat, že mi nezáleží na vzhledu. Jo, záleží. Chci, aby kluk, se kterým budu, se mi líbil, byl mi sympatický a rozuměli jsme si.
Já jsem strašný dement. Mám hodně velké mezery v komunikaci. Pokud někoho ještě neznám moc dobře, tak jsem celá nesvá, nervózní a pak to vypadá, že neumím ani mluvit. Vadí mi to, ale vážně nevím, jak s tím bojovat.
Jenomže, není to dávno, co jsem potkala strašně skvělého kluka. Hrozně moc se mi líbí jak vzhledově, tak jeho styl, vyjadřování, chování, všechno...
Byli jsme spolu párkrát venku a já se zamilovala. Ano je to tak. Ne, on to neví. Ne, nevím, kdy se to dozví. Ano, tohle všechno bych měla říkat jemu. Ne, nedokážu to. Co udělám? Asi si lisknu...

Když já ani nevím, proč jsem tohle všechno psala. Nemám to komu říct, nebo spíš nevím, koho by to zajímalo, tak jsem se alespoň z toho vypsala.


4. 11. 2014

Ideál krásy

30. října 2014 v 20:54 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Existuje vlastně vůbec nějaký ideál krásy? Nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlela. Je jasné, že každý si pod tímto pojmem představí něco jiného, ale co si pod ním představím já?
Myslím si, že ideál krásy nemusí představovat jen vzhled člověk. Pro mě jsou krásné i jeho vlastnosti, povaha a chování. Proč by ideál krásy nemohlo představovat třeba zvíře, věc nebo nějaké místo? Když nad tím tak přemýšlím, tak pro mě by ideálem krásy mohla být moje rodina. Na světě přece není nic lepšího a především krásnějšího, než když máte kolem sebe rodinu, která vás miluje a podporuje.
Řekla bych, že v dnešní době si mnoho lidí představí pod ideálem krásy většinou osobu opačného pohlaví, se kterou by chtěli strávit zbytek života. Ta představa nezní vůbec špatně, ale podle mě je krása mnohem více než jen to, jak člověk vypadá a jak je oblečený.
Kdo vlastně takový ideál krásy určuje? Jakmile něco uvidíme v televizi nebo časopise, tak se toho držíme a jdeme s davem. Všichni bychom chtěli být dokonalí, protože jakmile na sobě zpozorujeme nějaký nedostatek, tak se cítíme nejistí, méněcenní a mnozí možná i trpí depresemi.

Uvědomuji si, že nějaký ideál krásy pro mě není vlastně vůbec důležitý. Mnohem důležitější je, všímat si na sobě a na ostatních těch předností a toho, čím jsou pro nás výjimeční. Přemýšlet nad ideálem krásy je pro mě stejně zbytečné, jako přemýšlet nad touto otázkou: Když budete mít nejmodernější auto světa, které dokáže jet rychlostí světla, a zapnete si dálková světla, budou svítit?


30.10.2014

Kdybych měla křídla

27. října 2014 v 12:49 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Už jsem se párkrát ve svých myšlenkách přistihla, že přemýšlím nad věcmi téměř nemožnými. Jednou z myšlenek je, co by bylo, kdybych měla křídla. Byly by pro mě přínosem nebo pouze zbytečnou částí mého těla?
Živě si dokážu představit, jak se ráno probouzím, jdu k zrcadlu a místo obvykle nudného ranního výrazu, zaznamenám výraz překvapivý, možná až zděšený. A proč? Protože mi přes nos narostla křídla. Chtěla bych křídla andělská - bílá a z těch nejjemnějších peříček, abych se s nimi mohla vznášen nad zemí jako sněhová vločka. Jen takhle bych se konečně dívala na celý svět s nadhledem a vše bych viděla z ptačí perspektivy.
Určitě by mi křídla přinesla mnoho dalších výhod. Už odmalička jsem si představovala, jaké by to bylo, poletovat si vzduchem nad krajinou. Dostala bych se do všech míst, kam bych chtěla a především rychle. Křídel bych chtěla využívat naplno, a tak bych se podívala do míst, které jsou mým přáním je navštívit.
Při představě, že mám křídla, mě napadají pouze samé pozitivní věci. Podle mého názoru by to s křídly bylo jako s novou věcí, která mě po čase omrzí a přijde mi běžná. Kdybych měla křídla, tak by mé myšlenky ztratily to pravé kouzlo.

Myslím si, že nikdo ani nic není dokonalé, a tak by ani křídla nebyla tou pravou věcí pro můj život. Narodila jsem se bez křídel, jako všichni lidé kolem mě, a tak by to mělo i zůstat. Musím se spokojit s tím, co mám a já dokážu být šťastná i bez křídel.


27. 10. 2014

Den 1 - Moje trasy

5. června 2014 v 21:20 | Veronika H.
5.6.2014
Dnes jsem si k snídani nemohla dát nic jiného než můj milovaný Mixit. Hezky jsem si svých 30g zalila 300ml mléka a vychutnávala si první jídlo dne. Na svačinu ve škole jsem měla jablko, mrkev, pár cherry rajčátek, okurek a 3 knackebroty. Knackebroty byly pro mě úplnou novinou, kterou jsem měla poprvé v životě a mile mě překvapily.
Po dnešním dni ve škole jsem ale dospěla k tomu názoru, že na svačinu bych si měla kromě ovoce a zeleniny přibalit také šunku, jogurt nebo pečivo. Domů příjdu ve tři hodiny hladová jako vlk a mou povinností je, uvařit si oběd a ten se bohužel nauvaří lusknutím prstu.
Po obědě, na který jsem měla kroupy s hráškem a kuřecím masem následovala půlka tvarohu s banánem, knackebrot, sušené ovoce, oříšky, později druhá půlka tvarohu s druhým banánem, tousty se sýrem a salámem, 3 celozrnné chleby opět se sýrem a salámem a teď v 9 večer do sebe cpu čokoládu.
Pojďte se prosím všichni postavit do řady a liskněte mě nebo mě nakopejte do prdele.
Pozitivní stránkou dnešního dne je stažení mobilní aplikace ,,Moje trasy", kterou jsem po obědě jela vyzkoušet na kole. Mile mě překvapila, jak senzačně funguje.
Ujela jsem 18.31 km v čase 50min. a 28s. Jela jsem průměrnou rychlostí 21.4 km/h a maximální rychlost byla 37,42 km/h. Jde vidět, že s fyzičkou na tom nejsem zas tak špatně, ale na určitých věcech, jako je jídelníček bych měla zapracovat.

Kam dál