Ráda bych vám řekla, co pro mě znamenají knihy podle skutečné události. Je hodně velký rozdíl pokud čtu příběh, který se stal a nebo příběh, který je vymyšlený. Vždy když čtu knihu podle skutečné události tak ve mě zanechá něco velkého, něco víc. Když ten příběh čtu, připadám si jako bych v tom příběhu hrála i nějakou roli já. Jakobych to všechno prožívala s těmi lidmi. Ale pak ten příběh skončí a vy se s knihou ocitnete pouze v křesle. A jediné, co vám zbyde, je pocit. Pocit z toho, že vy si doma sedíte, máte se dobře a lidi v jiné zemi i kontintě trpí. Trpí anorexii, hladem, bezmocí. Dobře, možná, že zrovna ani vy se nemáte nejlíp, můj život taky není zrovna procházka růžovou zahradou ale musím ho brát takový, jaký je. Ale někteří lidé se mají až moc dobře a ani si to neuvědomují, žijí si v luxusu a mají všechno co chtějí a ani si neuvědomují, jaké by to bylo někoho nebo něco ztratit. A ani to nezjistí, protože takovým lidem se to snad ani nestane. Ale takový je život, takhle to pro nás přichystal, na někoho je toho někdy až moc, i když si to ten člověk ani nezaslouží. Možná, že teď jsem odbočila trochu od knih ale psala jsem tak, jak to citím. Tímto bych to asi ukončila, knihy jsou pro mě něco víc, než jen cáry papírů. Je to kousek mého života.
26.7.2012