Samota, samota. Nejde o ni říct, jestli je špatná a nebo dobrá. Každý na to má názor jiný a myslím si, že každý ji uvítá v nějakou určitou dobu.
Já osobně to mám tak, že jsem raději mezi lidma než někde sama, odstrčená. Tak bych si totiž připadala, že se o mě nikdo nezajímá a nechce se se mnou bavit. Ale na druhou stranu nemusím být středem pozornosti. Takže se nejraději vidím někde uprostřed.
Ve škole je to tak, že jsem stále s někým. Mluvíme o přestávkách, někdy i v hodinách. Mluvím i když jdu domů. Přijdu domů a půl dne mám za sebou a strávila jsem ho ve společnosti.
Doma mám teda raději chvíli klidu. Zapnu si počítač, pustím hudbu, zkontroluju facebook, email, blog a začnu si chystat věci do školy. Svižně vyhazuju věci z tašky na stůl. A hážu do ní učebnice a sešity na další ne. Ovšem nedávám tam všechny. Ty ze kterých se musím učit nechám venku a čekám, až na ně přijde řada. Někdy bohužel nepřijde, dám je do tašky a neumím nic. To už se ale tak trochu přenášíme do lenosti.
Do večera jsem klidu a samoty plná a tak netrpělivě čekám na svou maminku, abych ji mohla všechno povykládat. Většinou mi nedochází, že maminka byla v práci a teď chce svůj klid. Ale já jsem plná energie a musím pořád mluvit a mluvit a mluvit. Párkrát už jsem byla odstrčena výrazem ,,Drž hubu!". Tak jsem se nad ním zasmála a dopověděla celou svou myšlenku, mezitím mě napadla spousta dalších myšlenek.
Svůj klid a samotu maminka dostává až tehdy, kdy se já odeberu zpátky do svého pokoje a spokojeně usnu.
Takhle probíhá většina mých všedních dnů, někdy jdu i ven, ale to jsem opět ve společnosti, jenže mě to nevadí. Celkově bych to shrnula tak, že samotu moc ráda nemám, protože jsem raději, když jsem stále s někým v kontaktu, alespoň přes ten internet.
26.11.2012
Máme to podobné :)