Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Prosinec 2012

Co si vzít s sebou na pustý ostrov

31. prosince 2012 v 14:20 | Veronika H.
Knihuuuuuuuuuuuuuuuuuuu. Jednoznačně knihu. Kniha být musí, aby mi vyplnila množství volného času.

Záleží na tom, kolik bych si mohla vzít věcí. Joo kdyby neomezeně...No vrátím se k té knize. Nejraději bych si jich vzala co nejvíce, protože jednu knihu přečtu hned. Ale kdyby musela být jen jedna tak bych si vzala nějakou hrubou, ale zase ne strašidelnou. I když já bych se na to ostrově posrala strachy i tak.
Takže teď jsem si nahrála na další věc, co bych si vzala. To teda není věc. Vzala bych si svou maminku. S maminkou bych se nebála a mohla bych si povídat. Maminka si totiž se mnou hrozně ráda povídá.
Ještě si myslím, že nějaké sirky nebo zapalovač by se mohly hodit.. Na rozdělání ohýnku. Na ohýnku bychom si udělali asi nějakou rybu z moře. Třeba tam poroste i nějaké ovoce. Hlady snad nebudeme.
No stejně.. pokud bych si na ten ostrov měla vzít jen jednu věc.. Tak logicky by to bylo letadlo nebo loď, ať můžu jet domů...


31.12.2012

Štědrý den

25. prosince 2012 v 17:08 | Veronika H. |  Téma týdne
Nedávno jsem psala článek o Vánocích a zimě. Psala jsem, že tohle období moc nemusím a jsem ráda když skončí. Nevím proč, ale po včerejšku jsem asi změnila názor. Byly jsem u babičky a u dědy a ten večer se mi líbil. Jeli jste k nim až na sedm hodin, protože jsem se musela podívat na Šmoulí Vánoce a domů jsem přijeli kolem jedenácti.
Celý večer byl ve spokojené a veselé náladě. Ono se totiž nejde nezasmát nad vyměňováním názorů babičky a dědy...
Štědrovečerní večeři jsem měli poskládanou klasicky ze dvou chodů. Jako polévku jsme měli od babičky se zelím a jako hlavní chod nesměla chybět vánoční ryba s naším bezkonkurenčním salátem. Jen Pan bratr musel být vyjímka a dát si kuřecí řízek.
Má nejoblíběnější pasáž nastala hned po večeři a to přesunutí k borovičce-myslím stromečku. Ježíšek byl štědrý, bude to asi tím, že jsem byla celý rok hodná. Nejvíc mě potěšily knížky. Dostala jsem čtyři. A to jsou: Pes ve městě-Veronka Hájková, Jmenuji se Veronika Peková-Natálie Kocábová, Nejsem jako vy-Jodi Picoultová, Sirotčinec slečny Peregrinové pro opuštěné děti.
Mým dalším dárkem byla Kuchařka pro dceru-Jana Florentýna Zatloukalová a takový deník s názvem Moje recepty, nejlepší je, že hned na obalu deníku je mašličkou přivázaná dřevěná vařečka.
Ježíšek byl také štědrý na značku Puma, protože jsem dostala triko, dvě voňavky a dvoje kalhotky, které jsem chtěla a jsou vážně božíííí!!!
Po dlouhé době jsem si mohla převlíknout postel, protože jsem dostala nové krásné povlečení a k tomu i deku, která je krásně fialová, teplá, plyšáčková, příjemná na dotek a nejlepší.
Taky jsem dostala mýdlo Adidas, poukaz do Takka, peníze, peníze na foťák do sbírky, rukavice a co by to byly za Vánoce bez PONOŽEK.
Snad jsem na něco nazapoměla a i kdyby jo tak to není v tomto článku důležité, já jsem ráda, že jsem ráda.

Doufám ale, že i vy jste si rádi přečetli tento článek a že se Štědrým dnem jste byli spokojeni. Do komentářů můžete napsat, co Ježíšek naježil vám a jak se vám líbí článek popřípadě celý blog. Děkuji a ahoj! ... musím si jít číst.


25.12.2012

Multykulty pindy jedný český mindy

24. prosince 2012 v 15:35 | Veronika H. |  Občas čtu
Autorkou této zvláštně pojmenované knihy je Iva Pekárková. Narodila se 15.2.1963 v Praze. Studovala mikrobiologii a virologii, v roce 1985 emigrovala přes Rakousko do Spojených Států, kde se živila jak se dalo, především jako sociální pracovnice, barmanka a taxikářka. V roce 1997 se vrátila do Prahy, kde se živila především publikační a překladovou činností. Od roku 2006 žije v Londýně, kde opět pracuje jako taxikářka.
Kniha nemá určítý příběh ani děj. Jsou to povídky, které se odehráli především v Lodnýně, kde Iva momentálně žije. Hodně věcí je popsáno už v prvním odstavci. Pracovala také jako překladatelka, kdy si ji najímali lidé českého nebo slovenského původu, kteří se přestěhovali do Londýna, ale neumějí se domluvit s úřady, doktory a podobně.
Povídky jsou i vtipné.

Myslím, že knihu byste si mohli přečíst. Já jsem ji dostala z toho důvodu, že v únoru jsem měla jet se školou do Londýna, ale nakonec se zájezd zrušil. Docela mě to namíchlo, ale musela jsem se s tím smířit.
Povídky mě bavily jsou to příběhy s rodinami, kde bydlela se svým přítelem z Afriky a nebo případy lidí, kterým tlumočila například u sociálek nebou u doktora.
Moc mě nebavily příběhy, kde se řešilo náboženství. Nemám k tomu moc blízko, ale nevadilo mi si je přečíst. Zase jsem o něco chytřejší.


24.12.2012

Upoutávka na knihu (1)

23. prosince 2012 v 17:59 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Tak jsem zavítala na stránku nakladatelství Jota, prohlédla si pár knížních novinek a nechala se trochu unést.
Na samém vrcholu stránka běžely v řadě za sebou knihy. Většinou mě kniha upotá i podle obalu a tak jsem rozklikla knihu s názvem Mrazivý okamžik od autorky Camilly Cederové. Kniha byla vydána 11.1.2012 takže možná ji už někteří vlastníte doma. Já jsem na ti narazila až teď a ráda bych ji měla.
Zkráceně jde v knize o to, že jednoho dne vzbudí Seju telefon, kdy ji volá její starší soused, že před známým autoservisem se objevilo zmasakrované tělo muže.
A odtud se odvíjí příběh, vyšetřování policíí a Seja chce muže nutně vidět.
V této chvíli tady nemohu moc chytračit, neboť knihu znám jen z popisu, ale doufám, že brzo zaujme své místo v mé knihovně.
Pokud tuto knihu znáte a nebo znáte i nějaké další knihy, které byste mi mohli doporučit tak se obraťte do komentářů. Také budu ráda, když zhodnotíte celkově můj blog.


23.12.2012




MasterChef

20. prosince 2012 v 15:45 | Veronika H. |  Pusťte mě do kuchyně
I přesto, že tato show už skončila, vracím se k ní z důvodu, že facebooková stránka MasterChef uveřejnila několik fotek z pokřtění kuchařky. Kuchařka je vítěze a tím je Petr Jonáš.
Nevím jestli jste MasterChefa sledovali nebo ne, já teda ano. Sledovala jsem ho i po přečtení článku v časopisu Instinkt (číslo 46, rok 2012). Ten článek byl v podstatě pravdivý, ale i přesto jsem se dívala a bavilo mě to.
Teď teda trochu konktréněji o článku. Všechny tyto kuchařské pořady se týkaly tématu časopisu. Název tématu je Co Čech, to kuchař? Celkově jsou lépe hodnoceny pořady, které nepocházejí z česka, například Pekelná kuchyně a nebo pořad Jamieho Olivera...
Úryvek článku z Instinktu zní takto:
Přestože umíme tak hezky po česku improvizovat, jsme také schopni kopírovat vzor za každou cenu. To je případ pořadu MasterChef, od jehož zařazení si Nova hodně slibovala. Dokonce padala i velká slova, že tahle show vygeneruje nové televizní hvězdy. Teď už víme, že to tak nebude. Pánové Jiří Štift, Radek Šubrt a Martin Korbelič jsou nejspíš dobří kuchaři, ale role drsných kritiků jsou jim cizí. Křečovitě a za každou cenu se do nich tlačí a rozpačitému výsledku nepomůže ani stále krásná Daniela Peštová, která trčí mezi přítomnými pány coby moderátorka, jež nemá co říct.
Určitě znáte i Prostřeno. Ten článek se poved a líbí se mi:
Tohle nemilosrdné zrcadlo české malosti nám na Prima Family nastavují už dva a půl roku. Přitom britský předobraz Come Dine With Me nabízel docela vkusnou sociální sondu do kuchyní řadových Britů, kteří se vždycky snažili předvést to nejlepší, a ke stolu se oblékali do saka. V českém podání jsou to papuče, kraťasy, přehlídka polotovarů a větrání cizích skříňí.

Články o Babicovy a Polreichovi jsou zde taky. Na to si kdyžtak počkejte do příště.

No ale zpátky ke kuchařce. Nemůžu vám zde z ní udělat obsah, protože jsem ji neviděla, ale mám o ni zájem tak snad někdy. Můžete si ji ale zakoupit od 265,- na této stránce http://www.knihkupectvi.mobi/knihy/masterchef-denik-viteze.html

Zdroj článků: časopis INSTINKT


20.12.2012

Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?

18. prosince 2012 v 14:58 | Veronika H. |  Téma týdne
Zavřela jsem oči a otevřela mysl. Co jsem viděla? Bylo toho hodně smíchaného dohromady.

Myslím si, že záleží na tom, v jaké jste zrovna náladě. Když například dostanete dobrou známku známku z nějakého předmětu a jste za to fakt rádi, tak na to hodně myslíte. Máte ze sebe radost, že jste něco dokázali.
Takové to může být i u smutných příležitostí, nemusí se tím myslet zrovna špatná známka. Někdy mi už i ta známka připadá k smíchu. Mezi ty smutné záležitosti patří například umrtí v rodině. Je to událost, která toho ve vašem životě hodně změní, často na tu osobu myslíte a vzpomínáte a právě toho máte plnou hlavu.
V mysli také nejvíce utkví představa toho, co jste právě před chvílí dělali a z čeho máte ještě různé pocity.
Všechno, co se právě mě promítalo v mysli, byly vzpomínky na blízkou osobu, pár úryvků z kina, ve kterém jsem před chvílí byla se školou a jídlo. Jsem po opravdu vydatném a sytém jídle a jsem plná k prasknutí. Nedoporučuju se přejídat.

Co vidíte vy, při zavřených očích a otevřené mysli? Právě pro vás jsou pod článkem opět otevřeny komentáře!


18.12.2012

Co takhle si zasoutěžit?

12. prosince 2012 v 16:49 | Veronika H.
Na blogu katienejde.blog.cz si můžetě zasoutěžit o knihu Ve stinu gilotiny od autorky Sue Reidové. Nebudu vám k tomu nic víc psát, sami se podívejte zde http://katienejde.blog.cz/1212/novorocni-knizni-soutez-u-kane ... Soutěžte :) . Také se zapojuji.
Myslím si, že je pěkné, že knihu darovala do soutěže autorka blogu sama. Já bych to asi neudělala :D


12.12.2012

Noční tvorové

10. prosince 2012 v 16:23 | Veronika H. |  Téma týdne
Noční tvorové? Hmm.. Hmm.. No, bojím se jich. No tak možná bych se jich ani tak nebála, kdyby nebyly noční. Já se totiž hrozně bojím tmy.

První kdo mě napadne mezi noční tvory je sova. Nevím proč, ale sova je takovým znamením noci ne? Podle mě určitě jo. Dál už se mi nechce přemýšlet, kdo v noci žije. Netopýr! Ten ještě přes den spí a v noci žije. Notopýra se teda nebojím no, ale asi by nebylo příjemné, kdyby mi v noci létal nad hlavou.
Sovy bych se bála více, ona houkááá. Je velká. Celkem. Asi. To je jedno.
Moc se v nočních tvorech nevyznám. Ještě by to mohly být nějaké strašidla a duchové, ale tak nejsme v pohádce, takže je trochu přeskočíme.
Ještě mě napadl jeden noční tvor. Můj bratr a nebo mamka. To jsou ponocní.
Mě by se lépe psalo o té noci a tmě. Já vám o tom totiž chci říct. Já vám to řeknu!
Podstatou věci je to, že se tmy celkem bojím, nejde to moc odůvodnit, ale lepší je světlo. Teda ne že bych i spala při světle, ale když spím, tak se raději rychle snažím usnout. Když se ale v noci probudím a potřebuju nutně na záchod, tak to je teprve stezka odvahy. Musím jít přes svůj pokoj, pokoj bratra, kuchyň a dojít na chodbu a na chodbě začíná můj strach. Musím totiž sejít osm schodů a jsem u prosklených dveří terasy, tam má fantazie vidí všechny hrůzy světa. Poté mě čeká dalaších osm schodů a jsem dole. Dojdu k hlavním dveřím, zahnu doleva, otevřu dveře a jsem na záchodě. Po celou cestu tam i zpět mám zapnutý motor na nejvyšší otáčky.
Jestli vám příjde divné, že záchod máme skoro venku, nemusí. U nás to tak prostě je no.. Nejde to vysvětlit i když by mě to taky zajímalo. Berte to tak, že to hold není novostavba.

Myslím, že už mého povídání stačí. Trošku jsem si téma přizpůsobila sobě a vznikl z toho tento článek. Pokud vás článek pobavil, nebavil nebo něco podobného, stačí napsat do komentářů!


10.12.2012

Zima

8. prosince 2012 v 16:10 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Zima zima zima všude je velikáá. Nemám ráda zimu, protože je zima a není teplo.

Uděláme si další mé moudré rozdělení. Za prvné bych rozdělila zimu na to, kdy nasněží sníh, roztaje a všude je samá břečka. A druhá zima, je pořádná zima. Kdy napadnou metry sněhu, není možno vyjet autem, autobusy nejezdí, venku musíme odhrnovat sníh a pak se v něm můžem vyválet a nebo si jít zalyžovat. Já teda nelyžuju. Neumím to. Vživotě jsem nedržela lyže. No a co!
Ale teďka v únory pojedu na lyžák. Možná že se to naučím, možná ne, každopádně se celkem těším, ale ne na lyžování, ale na to, jak budu se spolužákama a budeme kecat a dělat kraviny.... Teď jsem to napsala velice nespisovně, ale toš po našem!
Každou zimu sme se chodili bobovat, ale to už mě přešlo. Někdy jsem hráli hokej, ale už nemám hokejku. Chodili jsme bruslit, ale jsou mi malé brusle. Odhrnovali jsme sníh, ale zatím žádný není. Koulovali jsme se, není čím. Váleli jsme se ve sněhu a dávali si pořádně ,,nažrat". Opět nespisovný výraz. Nevááádííí.
No asi jsem tím vším chtěla říct to, že zimy už nejsou to, co bývaly. Většína lidí tráví čas u počítače. Bohužel patřím do té většiny. Co nadělám...
Začnu se těšit na léto. Ať už je hlavně po Vánocích.
Nevím, jak jste na tom se zimou vy, ale mě teda celkem obtěžuje. Napřáklad ve škole v šatně. Je tam málo místa a já se potřebuju zdlouhavě obout, obléct si mikinu a bundu a do toho mě ještě všichni popohání a pak z toho vznikne to, že momentálně mám ve skříňce dvoje rukavice. Prostě zapomenu no, z toho stresu samozřejmě.

Toš tak v kometářích se vyjádřete, příkládám anketu, běžte se vyválet ve sněhu pokud nějaký máte, já zůstanu věrná pc a knihám. Ať žije pohodlí!


8.12.2012

Řecké divadlo

5. prosince 2012 v 15:42 | Veronika H.
Tak nějak příbližně to divadlo vypadalo. Ted se ho pokusím nějak popsat.
Hlediště-sedadla v horizontálních řadách, hlědiště děleno uličkami
Jeviště-3-5m vyvýšené v průčelí byly řeclé sloupy(na obrázku nepravidelná kolečka)
Orchestra-uprostřed byl oltář, na který se obětovalo před zahájením)
Skene-jednopatrová budova pro herce(šatny, příprava)

-zpravidla umíštěné ve svahu
-bylo otevřené
-hlediště půlkruhové
-sedadla vytesána do skály
-když se začalo hrát tak se uzavřelo
-divadlo bylo v každém městě
-zbytky divadla se dochovaly v Athénách a Perganu
-vynikající akustika
-kapacitá 10-40 tisíc
-hrálo se pouze o svátcích, celý dne 3-5 dramat
-vyvinulo se z obřadů, které lidé pořádali na oslavu bohů napřá. boha Dionysa-bůh úrody, plodnosti, vína, nového života
-řekové slavili 3 období svátků:
1. Malé dionýsie - prosinec - konec úrody
2. lenaj - leden - začátek nového roku
3. Velké dionýsie - březen - začátek úrody
-svátky se slavily veselými průvody, tancem, zpěvem, lidé se maskovali-zvířecí masky (nejčastější kozel), vznikla tragédie
Tegédie (tragos-kozel+oidé-zpěv)

ARISTOTELOVO DĚLENÍ TRAGÉDIE
1.expozice-úvod, představení hlavních hrdinů v rychlém sledu
2.kolize-dochází k prvnímu střetu
3.krize-vyvrcholení konfliktu
4.peripetie-rychlý nečekaný zvrat událostí
5.katastrofa-smrt hrdiny

3JEDNOTY
1.jednota děje-hrá má jednu dějovou linii
2.jednota místa-děj ve hře se stále odehrává na jednom místě(na návsi například)
3.jednota času-hra zobrazovala děj, který se odehrál za 24hodin, autor mohl příbrat ještě 12h, ale pozor, ta hra se nehrála 24hodin

-tragédie patřila v řecku k vysokému stylu
-v tragédii vždy herci užívali zvláštních bodtů-KOTHURNY (podrážka 25cm)
-na konci dne se vybírala nejlepší hra
-herců bylo 3 a muži hráli i ženské role
-komedie patřila k nízkému stylu

Představitelé řecké tragédie:
AISCHYLOS
-zavádí dialog 2-3 herců
Díla: Peršané-téma řecko-perských válek
Oresteia-Trojská válka

SOFOKLES
Díla: Král Oidipus
Antigóna

EURIPIDES
Díla: Médea
Taidra
Elektra

Představitelé řecké komedie:
-komedie slouží k pobavení
-odhalovala rozpary mezi skutečností a ideálem-snem
-nejraději čerpala témata z každodenního života
-vybírala si směšné situace, trapné skandály
-vysmívala se všem lidem-bohatým i chudým
-komedie používala karikaturní masky

Dělí se na:
a) starší
ARISTOFANES
Dílo: Žáby
b) mladší
MENANDROS
Díla: Mrzakt
Ostříhaná

5.12.2012
17.1.2013-aktualizováno