Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Leden 2013

Nejsem jako vy

30. ledna 2013 v 21:44 | Veronika H. |  Občas čtu
Autorkou této knihy je Jodi Picoultová. Tato spisovatelka patří k nejznámějším a nejúspěšnějším současným americkým spisovatelkám. Dosud vydala devatenáct románů, jejichž se po celém světě prodalo před čtrnáct milionů. Žije v Hanoveru s manželem a třemi dětmi. V jejich knihách-i v této se často vyskytují kontroverzní témata, na které není možné nahlížet jen jedním způsobem.

Hlavní postavou knihy je Jacob. Jacobovi je osmnáct let, je to autista, který trpí Aspergrovým syndromem, je nadprůměrně inteligentní a zajímá se o forenzní vědy. Sleduje pravidelně pořad CrimeBusters(je to kriminální pořáda) a dělá si z něj poznámky. Často chodí na místa činu a snaží se pomáhat policii. Někdy si takové místo činu udělá i doma a jeho matka má poté případ vyřešit.
Žije s matkou Emmou a patnácitletým Theem.
Jacob má také problémy s komunikací a proto docházel na soukromé hodiny k lektorce Jess. Dobře si rozumějí, ale jednoho dne se Jess na Jacoba naštve. I přesto Jacob dojde na další schůzku k Jess, ta je ale mrtvá.

I když mám většinou raději knihy kratší, tak i přesto jsem tuto knihu chtěla. Mile mě překvapila. Napadají vás různé myšlenky při čtení, snažíte se vyvodit vlastní závěr, ale není to jen tak. Kniha je velice dobře zpracovaná a lidé s autismem a podobnými poruchami to mají těžké.


30.1.2013

Plyšový medvídek

29. ledna 2013 v 20:42 | Veronika H. |  Téma týdne
Bobííík. Nejroztomilejší stvoření.
Je to takový němý kamarád, který vypadá, že vás poslouchá a třeba i poslouchá. Říct mu můžete vše a máte u něj jistotu, že to nikomu nepoví a blbé narážky si nechá pro sebe. I když možná žádné nemá.
Každý nějakého takového přítele má. Já jich mám plnou postel. Bude mi sice 16 let, ale nestydím se za to. Vždycky jsem sbírala plyšové myši, mám jich vážně hodně. Myslím, že mám i medvídka, psa, slona, sviště, .. prostě zoo.
Někdy si říkám, že je mám zbytečně a zabírají mi zbytečně místo na posteli. Jenže já nemám srdce na to je jen tak po tolika letech vyhodit. To nejde!
V nejbližší době se chystám na to, že pár plyšáků se opravdu zbavím, ale jen takových, ke kterým necítím velký citový vztah. Například mám jednu modrou myš. Jmenuje se Pan Myša, sice má urvaný ocásek, ale mám ho odmalička když mi ho dala babička.
Já vím, že plyšáci nežijí a že je jim jedno jestli jsou v teple v posteli nebo někde v pytli na smetišti. Jenže když já je vidím, jak se hezky tváří a kolik pěkných chvil sme spolu strávili...
Myslím, že jsem se už vyjádřila dost jasně. Mám slabost pro plyšáčky.
A teď konkrétněji k plyšovým medvíkům. Mě se nejvíce líbí ti velcí. Počítejme od jednoho metru a více. Musím být s příjemného materiálu a nejlépe tmavé barvy. Prostě jako medvěd. Pokud nějakého takového vlastníte, tak věřte že vám závidím.
Nedávno jsem na internetu našla medvěda, který měřil 2 metry!!!!! Ale měl špatně vytvarovanou postavu. Malé tělo a hrozně dlouhé nohy.
Pokud mi chcete udělat radost, tak mi pošlete velkého plyšového medvěda, přidejte komentář, navštěvujte můj blog a začněte číst!


29.1.2013

Český Bestseller

27. ledna 2013 v 19:02 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Protože jsem pravidelným návštěvníkem internetového knihkupectví knihcentrum.cz, tak se také stalo, že jednoho dne před Vánoci jsem tam objevila soutěž. Měla jsme zrovna nějaké soutěžící období a tak jsem se zúčastnila. Bylo 100 výherců, kteří vyhráli 2 vstupenky na galavečer Český Bestseller a tuším, že 100 výherců, kteří obdrželi slevu na knihy. Mě lákala ta sleva, protože byla celkem vysoká a kniha by se mi hodila. Kniha se hodí vždy.
Otázka byla na tipnutí. Znění otázky je nějak přibližně takto: ,,Kolik kg knih se odešle v určitém období(bylo tam datum)" A tak jsem si tipla.
O několik dnů jsem obdržela email, že jsem vyhrála dvě vstupenky na galavečer Český Bestseller, který se odehraje v Praze v hotelu Duo. Musím uznat, že překvapena jsem byla hodně!
A tak jsme se s mamkou vydali dne 26.1.2013 z Kunína do Prahy. Jeli jsem vlakem RegioJet(který vám doporučuji) z Hranic na hl. nádraží v Praze.
Ubytovali jsme se v hotelu, který zas tolik nedoporučuji, ale na jedno přespání to stačilo. Zapoměla jsem dodat, že ubytování v hotelu bylo ve výhře.
Od 19:00 jsme se přesunuli na samotný galavečer, který moderoval Lukáš Hejlík!!!!
Ráda bych vám zde udělala malé shrnutí večera.
Soutěžilo v 11 kategoriích, ve kterých bylo vybráno 5 knih a vyhrála ta, která byla nejprodávanější za rok 2012. První kategorie byla Odborná a populárně naučná literatura pro dospělé. V této kategorii zvítězili autoři Anna Strunecká a Jiří Patočka s knihou Doba jedová 2, kterou bych si ráda přečetla. Autoři si cenu převzali osobně.
V kategorii Zdraví a životní styl zvítězila kniha Domácí krabičková dieta od Aleny Doležalové. Musím přiznat, že mým favoritem byl Petr Havlíček s Petrou Lamschovou a jejich kniha Jídlo jako životní styl 2... Co se dá dělat, češi jdou po všem, kde je napsáno dieta.
Roman Vaněk vyhrál s kategorii kuchařek s knihou Kouzlo kuchyně Čech a Moravy. Výhru jsem mu přála, převzal si ji osobně.
Kategorie biografie, tak zde vyhrála kniha Můj příběh nekončí od fotbalisty Pavla Horvátha. Cenu si také převzal osobně.
V kategorii komiksy zvítězil nikdy nestárnoucí Čtyřlístek. Kniha má název Hvězdné příběhy Čtyřlístku od aurorů K. Ladislava, H. a J. Lamkovi, L. Štiplové a J. Němečka.
I knihy fantasy získali svou kategorii ve které vyhrála kniha Inheritance od autora Christopher Paolini.
V katergorii audioknihy zvítězil Steve Jobs od autora Walter Isaacson, čte: Martin Stránský.
Nemohla chybět ani kategorie Překladová beletrie pro děti a mládež, ve které vyhrála kniha Deník malého poseroutky Ponorková nemoc od aurota Jeff Kinney.
V katetegorii překladová beletrie pro dospělé nemohla vyhrát žádná jiná kniha než Fifty Shades of Grey(Padesát odstínů šedi) od autorky E.L. James.
Desátou kategorii tvoří česká beletrie pro děti a mládež, ze které si odnesl cenu Ladislav Špaček za knihu Dědečku, vyprávěj. Také on si cenu přebral osobně.
Poslední nejdůležitější kategorii tvoří česká beletrie pro dospělé. Zde byly nominovány tyto knihy: Mráz přichází z Hradu-Michal Viewegh, Žítkovské bohyně-Kateřina Tučková, Přemyslovská epopej II.-Vlastimil Vondruška, Strašná nádhera-Halina Pawlowská a poslední kniha Snědla dětem sladkosti-Martina Formanová.
V této kategorii zvítězila Kateřina Tučková!!!!! Cenu si nebyla převzít osobně ale získává sošku Český Bestseller, jejímž autorem je akademický sochař Olbram Zoubek.
Musím dodat také své pocity. Jsem hrozně nadšená, protože jsem se nechala vyfotit s Lukášem Hejlíkem a Pavlem Horváthem. Jen je škoda, že jsem nestihla fotku s Romanem Vaňkem, ale viděla jsem ho velice z blízka.
Během večera hrála s poslechu i tanci skupina Šajtar a předved se i tanečníci Brigita a Zdeněk Chlopčíkovi.
Celé to byla jedna velká náhoda. Zaprvé to, že jsem vůbec vyhrála. Potom taky, že z hl. n. z Prahy jsem metrem dojeli kousek k hotelu a hned naproti metra, kde jsem vystoupili bydlí náš známý a ten hotel byl od něj snad jen 5min.
A nakonec to, že skupina Šajtar je kousek od nás a v té skupině hraje jeden učitel, který mě dříve učil na základce, takže jsem se s ním také nechal vyfotit.
Příští rok bych se ráda zúčastnila znova, ale tento galavečer není jen tak pro veřejnost, pouze pro výherce a nakladatele.


27.1.2013

Závislosti

27. ledna 2013 v 18:24 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Závislosti, závislosti... Co si budeme nalhávat, každý je na něčem závislý. Netajte je, nestyďte se za ně.

Mnoho lidem se pod pojmem závislost může vybavit závislost na drogách a alkoholu. Je pravda, že i mě se tyto závislosti vybavily mezi prvními a hned za nimi čokoláda. Nevím proč zrovna čokoláda, protože přísahám, že já na ní nejedu. Nejedu ani na drogách, ani na alkoholu, ale někdy trávím více času u počítače. Závislá na něm nejsem.
Já bych řekla, že taková závislost začíná tehdy, když už bez té určité věci nemůžete vydržet-například takové absťáky. Určitě ste se už potkali takové individum. A pokud ne, tak si zajděte na nádraží, nebo někam do parku.. Tam je takových případů hodně.
To sem si teď vzpoměla na jeden vtip. Nevím jestli se tomu dá říkat vtip. Viděla jsem ho na obrázku, kde bylo nakreslené krabicové víno a u toho doporučuje 9 z 10 bezdomovců. Mě to pobavilo, co už...
To byly ty horší závislositi, takové kritické dalo by se říci.
Mě více zajímájí ty méně kritické. Například ta závislost na čokoládě. Neznám teda nikoho, kdo je závislý na čokoládě. Spíš se to jen tak říká. To přece nejde, aby někdo bez čokolády nemohl žít.
Už mě nějak žádné závislosti nenapadají, nejsem závislák, moc ne. Všechny závislosti se dají nějak vyléčit a zbavit se jich.

Shrnula bych to tak, že ať už je závislost kritická nebo ne, škodí. Protože i z té čokolády si nakonec zkazíte zuby.


27.1.2013

Změny

23. ledna 2013 v 17:58 | Veronika H. |  Téma týdne
Změna nebo stereotyp?
Já jsem pro změny.
Nechtěla bych mít život takový, aby každý den byl stejný jako ten druhý a kterékoli vykolejení, by mi vadilo. Neříkám teda, že mé dny jsou nějak extra pestré, to ne, ale pokud má přijít nějaká změna, tak jí uvítám.
Nechci ani raději dny moc plánovat, protože plánování bývá dlouhé a nakonec taky nemusí nic vyjít.
Můj klasický všední-školní den je prostý. Vstanout→jít do školy→sednout k počítači→jí spát. Jsou to teda spíše takové záchytné body. Ráno samozřejmě snídám, po školy počítač sice zapínám, ale taky si chystám věci na další den a někdy se i učím, poslední dny tomu tak není a před spaním si čtu. Někdy si čtu i odpoledne.
A právě proto jakékoli změny uvítám. Jsem ráda, když místo počítače můžu jít ven s kamarády. Nevadí mi ani práce doma-nemyslím zrovna umývání nádobí. Myslím práce venku, nedělá mi problém posekat zahradu a tak podobně. Momentálěn toho moc na sekání není.
Když venku zrovna nemrzne, neprší nebo nesněží, nebo není zima tak jdu ven klidně i sama. Nejlepší je vytáhnou kolo a jet si vyvětrat hlavu. Problém mám v tom, že si vždy říkám: ,,Jo, dneska pojedu tam a tam, to bude na dlouho, to se můžu vrátit klidně až za hodinu i víc..." Nakonec tu trasu objedu za půl hodiny a jsem zase doma.
O takových příkladech bych mohla psát dlouho.
Ještě bych se chtěla vyjádřit ke stereotypu. Určitě někoho takového znáte. Jsou to většinou lidé povahou introverta. Mají svůj denní režim, dodržují ho a jakékoli změny je zneknlidní a vadí jim, že teď zrovna nemůžou udělat to, co měli naplánované.
Jak to máte se změnami vy? Klidně napiště do komentářů, ráda si počtu.


23.1.2013

Křesťanství-středověk

17. ledna 2013 v 16:23 | Veronika H.
-příčinou zániku antiky je šíření křesťanství
-4.stol. rozdělení římské říše na západořímskou a východořímskou
-5.stol. zánik západořímské říše
-v Evropě začínají vznikat ranně feudální státy (Itálie, Francie, Velká Morava,...)
-začíná středověk
-literatura, která vzniká v tomto období má zpočátku náboženský charakter, základem této literatury byla Bible
-vedle této náboženské literatury se začíná vytvářet drama, ale i to vychází z církevních obřadů, zpracovává náměty z bible:
1.mystérie-o utrpení Krista
2.mirácula-o zázraku
3.sotie-světské, karnevalové hry


17.1.2013

Římská literatura

17. ledna 2013 v 16:18 | Veronika H.
-mladší než řecká
-není bohatá jako řecká
-mnoha literárních útvarů přibírá s literatury řecké

Žánry:
Tragédie, Komedie, Bajky, Eposy, Ódy, rozvíjí se lyriky, vzniká elegická tvorba-smutná

PLAUTUS
-píše dramata
-zavádí do her zpěv
-vznikají hry podobné dnešním operetám
-námětem jsou momenty ze života, otroci, lakomci, prostitutky
Díla: Komedie o hrnci-inspirací pro Moliérova lakomce

CATULUS
-píše elegie (žalozpěv)
-básně jsou sepsány do knihy Milostné elegie
-jeho básně jsou psány elegickým distychem=pravidelné střídání pětistovpého a šestistopého verše
-tento způsob veršování převzali básníci českého národního obrození-Jan Kollár
-v českém prostředí používali časomíru

OVIDIUS
-patří ke světovým autorům
-žil na dvoře císaře Augusta, později byl z Říma vypovězen
-žil ve vyhnanství na pobřeží Černého moře
Díla:
1.erotické skladby-Umění milovat, Listy heroin
2.mytologické skladby-Proměny-obsahuje soubor 250bájí a každá báje končí nějakou proměnou
-báje jsou řazeny chronologicky, začínají proměnou chaosu v uspořádanou přírodu a končí proměnou Caesarovy duše v kometu
-nejčastějším námětem je láska
-O Daidalovi a Ikarovi
O Iásonovi a Médee
3.kalendář-v kalendářním pořádku popisuje obřady a zvyklosti spojené s římskými svátky
4.literatura exilová-díla píše ve vyhnanství, byly shrnuty do jednoho díla: Tristium libra penta (v překladu Pět knih zalozpěvů)

VERGILIUS
-patří k největším římským básníkům
-žil v 1.stol.př.n.l.
Díla: Zpěvy pastýřské (lat.název Bukolika)
Zpěvy rolnické (lat.název Georgika)
Aeneis-Aeneis byl trojský hrdina, který se po pádu Tróje vydává na pokyn bohů hledat novou vlast


17.1.2013

Není růže bez trní

14. ledna 2013 v 18:28 | Veronika H. |  Téma týdne
Ano to je pravda. Nebo viděli jste už květinu růži bez trní? Já ne...
Tohle téma bych pojala spíš z hlediska nás lidí. Každý má nějaké ty své ,,trny". Představte si člověka bez trní. No to asi nejde... V podstatě člověk trní nemá. Nebo má, ale není viditelné.
Takže jinak. Představte si růži bez trní. Nebude to už růže, protože růže je charakteristická především svými trny. Nebýt trny na růžích, nebylo by Šípkové Růženky.
Růže bez trní by byla nevýrazná, nesvá a neoriginální.
No a podobně to je i s lidmi dle mého názoru. Každý má nějaké své chyby (nemusí to být jen chyby), ale každý něčím výjmečným vyniká. Něčím, bez čeho by to už nebyl on.
Můžeme si uvést jednoduchý příklad, pokud je někdo známý tím, že má hodně přátel, je často ve společnosti, pomáhá ostatním,... Kdyby se ten člověk najednou objevoval všude sám a byl by tichý, tak by vlastně o takový jeden trn přišel..

Co z toho plyne? Trny nejsou špatné. Každý musí mít nějaké trny, lidé i řůže. Bez trnů by nebyl život.
Neberte tento článek moc vážně. Psala jsem, jak mě to napadlo a moc jsem nad tím nepřemýšlela... Takto to dopadá, když nepřemýšlím... Snad Vás aspoň pobaví.
Pokud se chcete nějak vyjádřit, tak do komentářů.


14.1.2013

Živel

7. ledna 2013 v 17:44 | Veronika H. |  Téma týdne
Tohle slovo je teda asi myšleno více způsoby. Nevím co se jako prvním vybavilo vám, ale mě se jako první vybavil člověk, který je živý, hyperaktivní a užívá si života na plno.

Abych to ale hned tak nezkrátila, tak si dáme další z mých moudrých rozdělení.
Živel by se dal rozdělit za a)člověk jako živel a za b)živel jako nějaká pohroma nebo katastrofa. A teď si tyto dvě části rozebereme.
Člověk jako živel, jak už jsem se zmínila v prvním odstavci je velice živý a aktivní. Nebývá moc smutný, je to optimista a stabilní extrovert což je sangvinik. Jsem to ale chytrá. Taky budete tak chytří, pokud se naučíte ZSV... Ale to už jsem u školy a to přeci nechceme.
Živel jako pohroma nebo katastrofa to je horší než ten člověk. Já si teda nejsem jistá, jestli se tomu říká živel, ale když mě to napadlo hned jako druhá možnost tak asi ano.
Takovou živelnou katastrofu většinou spáchá příroda, ať už je to voda, vítr nebo nevím... Zrovna mě nic nenapadá. Oheň by stál za zmíňku. Je pravda, že oheň je teda v rozporu se živelným člověkem. Vím ale o případech, kdy vznikl požár díky přírodě.
Přesto všechno ale mají tyto dvě mé rozdělení něco společného, krom toho že to jsou živly.... Jsou hodně živé a většinou po sobě zanechájí samou škodu. U toho člověka je to teda myšleno spíše z humoru.

Tak to by byl konec mých mouder. Já bych se někdy přirovnala k tomu lidskému živlu, ale to asi každý, když má přebytečnou energii a neví kam s ní. Hlavně s tou energii nechoďte páchat nějaké velké škody. Běžte si třeba zaběhat nebo něco ale nechoďte rozdělávat oheň nebo roztrhávat přehrady.

Opět mě zajímá Váš názor. Vyjádřete se v komentářích a tak... Zase přijďte!


7.1.2013

Pohlreich vs. Babica

5. ledna 2013 v 15:15 | Veronika H. |  Pusťte mě do kuchyně
Zdeněk Pohlreich se narodil 10.dubna 1957 a Jiří Babica 1.května 1961. Co víc o nich říct. Nemají se moc v lásce. Kdo trochu ví, ví. Kdo ne, mám tady další úryvek článku z časopisu INSTINKT.

Pohlreichovi spočítali novínáři, že během sedmi dílu řekl v ,,Ano, šéfe!" 674x ,,ty vole".
Babica říká, že lidé by měli vařit když mají hlad, protože potom mají mnohem větší fanzii. Co říká o fantazii Pohlreich? Je to největší nepřítel českých kuchařů.
Pohlreich má jasno, že jídlo se má vařit podle receptu a z kvalitních surovin. Babica si raději vše posype eidamem, (z kterého má Zdenda exem) a pořádně to zapeče.
I ve sledovanosti jejich pořadů vedl Babica se svýma dobrotama. Ale Ano, šéfe! se postupně sledovanost zvyšuje.
Oba vydali nějakou tu knihu a knih od Babicy se prodalo více. Já osobně bych si od nich knihu nekoupila žádnou, netoužím po tom.
Podívejte se na http://www.youtube.com/watch?v=dD-fqvK0fa0 ... To mě dostalo.. :D
A teď pár hlášek.
Pohlreich:
,,Ty solíš jak chodník, to žrádlo!"
,,V tom je brambor asi tolik jako rychlosti v cikánským kolotoči."
,,V kuchyni neznám bratra ty vole, míval jsem to tak, že v posteli ani ségru, ale už to taky není úplně vono."
,,Tohle kdybych snědl celý, tak se mi budou zejtra u prdele rojit včely."
,,Neříkej mi buzerante nebo, tě zmlátím kabelkou."
,,Pane chcete oblohu: Tak se podívejte z okna!"

Babica:
,,Kdo nemá žampióny, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý, kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby."
,,Mozzarela je takovej sýr bez chuti a bez zápachu. Ale je dost populární. Lidi, který hubnou, ho maj rádi."
,,Knedlíky: Housky jsou moc drahý, tak místo nich přidáme 300 gramů mouky."
,,Nakonec to přelijeme vanilkouvou omáčkou. Tu uděláme tak, že uvaříme hodně řídkej puding."
,,Teď do tohodlenc nasypeme takhlenc todlenc."
,,Já jsem řízkovej. Nejlepší je telecí, že? A když není telecí, tak obalím cokoli. Třeba dršťky. Mimochodem, ty jsou vynikající."

Myslím že ty hlášky pobaví každého...
Zdroj článku: časopis INSTINKT


5.1.2013