Změna nebo stereotyp?
Já jsem pro změny.
Nechtěla bych mít život takový, aby každý den byl stejný jako ten druhý a kterékoli vykolejení, by mi vadilo. Neříkám teda, že mé dny jsou nějak extra pestré, to ne, ale pokud má přijít nějaká změna, tak jí uvítám.
Nechci ani raději dny moc plánovat, protože plánování bývá dlouhé a nakonec taky nemusí nic vyjít.
Můj klasický všední-školní den je prostý. Vstanout→jít do školy→sednout k počítači→jí spát. Jsou to teda spíše takové záchytné body. Ráno samozřejmě snídám, po školy počítač sice zapínám, ale taky si chystám věci na další den a někdy se i učím, poslední dny tomu tak není a před spaním si čtu. Někdy si čtu i odpoledne.
A právě proto jakékoli změny uvítám. Jsem ráda, když místo počítače můžu jít ven s kamarády. Nevadí mi ani práce doma-nemyslím zrovna umývání nádobí. Myslím práce venku, nedělá mi problém posekat zahradu a tak podobně. Momentálěn toho moc na sekání není.
Když venku zrovna nemrzne, neprší nebo nesněží, nebo není zima tak jdu ven klidně i sama. Nejlepší je vytáhnou kolo a jet si vyvětrat hlavu. Problém mám v tom, že si vždy říkám: ,,Jo, dneska pojedu tam a tam, to bude na dlouho, to se můžu vrátit klidně až za hodinu i víc..." Nakonec tu trasu objedu za půl hodiny a jsem zase doma.
O takových příkladech bych mohla psát dlouho.
Ještě bych se chtěla vyjádřit ke stereotypu. Určitě někoho takového znáte. Jsou to většinou lidé povahou introverta. Mají svůj denní režim, dodržují ho a jakékoli změny je zneknlidní a vadí jim, že teď zrovna nemůžou udělat to, co měli naplánované.
Jak to máte se změnami vy? Klidně napiště do komentářů, ráda si počtu.
23.1.2013
Stereotyp je nuda, ale někdy to jinak nejde