Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Únor 2013

Nekonečno

26. února 2013 v 11:26 | Veronika H. |  Téma týdne
Nekonečno?

Tak teda první co mě napadlo byla škola a v ní pár nekonečných předmětů. V těch předmětech hodně záleží na učitelích, protože jak si připraví hodinu, tak takhle to potom i vypadá.
Nemám ráda, když musím znuděně sedět v lavici a čekat až si učitel odvypráví svůj výklad, místo toho, aby nám k tomu řekl i pár zážitků ze života, nebo téma nějak obzvláštnil, uvolnil.
Mezi takové předměty patři jednoznačně společenská kultura. Ten předmět by mě možná i bavil, jenže ta učitelka opravdu přijde a mluví a mluví a mluví a já pomalu spím a spím a spím. Nehledě na to, že chce být někdy originální a ke svému výkladu si připraví i pár článků, které nám promítá a my si z toho máme udělat zápis. Dobře, ale nevím jak mám číst písmo vel. osm když nesedím v první lavici.
Tohle mi už přijde jako zbytečné debata, když té učitelce ještě navíc řeknete ať zmáčkne ctrl a + a ona to neudělá!
Vůči této učitelce nemám nic osobního, nemůžu za to, že mi není sympatická, já ty hodiny nějak přežiju.

Ještě se mi vybavil Nekonečný příběh. To byl nějaký seriál nebo film ne? Já se v tom moc nevyznám. A vlastně potom i kniha. Tu knihu jsem vždycky chtěla, protože měla hrozně originální vzhled a mě se moc líbila.
Ale vím, že Nekonečný příběh se jmenuje jedna písnička, kterou jsem kdysi hodně poslouchala. V překladu Neverending story, teď se cítím velice chytře, že jsem se svou angličtinou na minimální úrovni vykouzlila tohle.


26.2.2013

Počátky českého písemnictví

25. února 2013 v 13:46 | Veronika H.
-jsou spjaty s potřebami duchovenstva, které mělo výsadní postavení v kulturním životě
-rozvoj písemnictví nastal v době eVlkomoravské říše
-kníže velkomoravský Rastislav požádal byzanského císaře Michala III. o vyslání misionářů na Velkou Moravu
-roku 863 přisel na Velkou Moravu Konstantin a Metoděj, byli to bratři, kteří pocházeli z řecké Soluně a oba znali staroslověnštinu-slovanský jazyk, byla podobná češtině¨
-Konstantin a Metoděj šíří křesťanství ve staroslověnštině
-Konstantin a Metoděj byli obžalováni u papeže, že špatně šíří křesťanství, a proto se vydali do Říma, kde se chtěli obhájit a byli úspěšní, protože papež uznal staroslověnštinu jazykem křesťanským
-v Římě vstoupil Konstantin do kláštera a přijal řeholní jméno Cyril
-novým panovníkem se stal Mojmír, který není příznivcem staroslověnské lirurgie, obrací se spíše na západ k Francké říši
-Metoděje vězní a jeho žáky nechal vyhnat ze země, odešli především do Bulharska, kde položili základy Bulharského písemnictví
-885 Metoděj zemřel a je údajně pochován na Velehradě
JEJICH DOCHOVANÁ DÍLA:
Život Konstantinův, Život Metodějův - autorem obou díl je Konstantin a je to obhajoba obou bratrů
Proglas - autorem Konstantin, je to veršovaná předmluva k evangeliu

-vynalezni nové písmo- HLAHOLICE a CYRILICE - cyrilice dala základ azbuce
DALŠÍ DÍLA:
Kyjevské listy, Pražské zlomky hlaholické, Zákon sudnyj ljudem-soudí zákoník

Problémy 21. století

21. února 2013 v 16:58 | Veronika H. |  Téma týdne
Ale ne, teď se mi nechce psát kniha.

No dobře, zase tolik těch problémů není, ale musíte uznat, že by jich mohlo být méně.
Jenže téměř všechny problémy si způsobují lidé sami. Myslím, že už jsem v nějakém článku psala, jak ošklivě se někteří lidé chovají, co by mohli změnit a tak...
Největším problémém jsou lidé sami. A néé, zase jsem u těch lidí, proč se mě tak drží! Sakra! Už se zaměřím na ty problémy.
Přemýšlím nad problémy a ve všech jsou lidé. To jinak nejde!
Nebudu na ně tolik myslet a už se pokusím něco sepsat.
Já jako největší problém vidím dnešní hypermoderní techniku. Nemůžu říct, že by byla špatná, to ne. Díky ní jde svět hodně dopředu a nese to i své výhody. Jenže když se zaměříte na ty nevýhody-problémy, tak je to celkem zlé.
Hodně lidí u této techniky tráví čím dál více svého volného času, především to jsou děti, teenageri-abych někoho neurazila. Jednoduše mládež.
Mezi tuto techniku patří především počítače, notebooky, netbooku, tablety,... všechno možné, kde si můžete zajít na facebook a nebo zahrát hry.
Přitom místo facebooku si můžete s kamarády zajít ven.... Ehm ehm, říká ta, která má u psaní tohoto článku zaplý facebook. Nemůžete si ze mě brát příklad. Já jen dopíšu článek a pujdu se učit a už teď se těším až si večer sednu ke knize.
A hry si vynahradíte venkovníma aktivitama se svými kamarády a máte spojené dvě věci v jednom.
Když už si ale vedu knížní blog, tak nesmím zapomenout na novou techniku elektronických knih. Já to neuznávám, tohle už totiž není kniha. Kniha je to, co si můžete vzít do ruk, otevřít, očuchat.. mmm ach ta vůně nové knihy.


21.2.2013

Vzpomínky

11. února 2013 v 17:48 | Veronika H. |  Téma týdne
Hezká či škaredá, pořád je to vzpomínka. Veselá či smutná, pořád je to zpomínka.

U vzpomínky si můžete pobrečet i od srdce se zasmát. Na některé vzpomínky byste nejraději zapoměli a na některé si nemůžete vzpomenout, přitom strašně chcete.

Zároveň se omlouvám, že tohle téma týdne jsem zkrátila do pár vět, ale snad výstižných. Důvodem je to, že jsem na lyžáku a wifi tady sice je, ale spíš než psaní článků, se budu věnovat lyžím a spolužákům.


11.2.2013

Trapasy po francouzsku

9. února 2013 v 14:55 | Veronika H. |  Občas čtu
.. Jak nebýt francouzům pro smích
Autorkou knihy je Tanja Kuchenbeckerová, ano je to Němka, podle jména, ale od roku 1991 žije jako korespondentka v Paříži a píše pro Handelsblatt, N24 a komentuje aktuální témata z Francie.
Vydalo nakladatelství Ikar.

Jak už je zmíněno v prvním odstavci, tak hlavní představitelkou je Tanja, která se z Neměcka přestěhovala do Francie. Konkrétně do města Paříž.
V knize líčí vtipně své začátky žití v Paříži, jak se často dopouštěla různých trapasů v restauracích, před přáteli, ale i v oblékání.

Knihu mohu doporučit, je vtipná, čtivá a oddychová. Tohle je má druhá kniha o Paříži a jsem ráda, že se můžu o Paříži dovídat takové zajímavosti ze zkušeností druhých.
Hodněkrát mě už napadlo, že bych chtěla bydlet ve Francii. Dalo by se říct, že tahle kniha mi to vymluvila. Není to tak, že by Paříž byla špatná, ale musíte brát v potaz to, jací francouzi jsou a zařadit se mezi ně není jednoduché.


9.2.2013

Realita

6. února 2013 v 21:42 | Veronika H. |  Téma týdne
Realita je krutá, ale musíme ji brát takovou jaká je, protože je to velká a nedílná součást našeho života. Nevím jeslti jsem se vyjádřila správně, ale realita je to, co právě žijeme, takže v podstatě k životu patří.
Tím, že je krutá jsem myslela především to, že nikdo to nemá v životě lehké a jen těžko životem proplujete snadno. Všude na vás čekají různé překážky a problémy, které musíte během života řešit, nebo se s nimi vypořádat.
Mluvím taky hodně z vlstní zkušenosti. Někdy si život pro vás nachystá takovu ,,ránu,, že ji ani nečekáte a bohužel už s tím nemůžete nic udělat.
Pokud víte, že nějakou věc, nebo problém nemůžete vyřešit, tak se nad tím nemůžete pozastavovat věčně, nemá to cenu. Na to vám řeknu pouze jediné. Je to teda ,,výrok,, který používal můj taťka. Zní: ,,Život jde jde dál". Ono vám to někdy může přijít jako pěkná blbost, že nejde nad něčím jen mávnout rukou, ale je to tak. Dřív nebo později na to přijdete.
Ještě bych chtěla dodat, že realita by nemusela být tak krutá. Hodně problému si způsobujeme my lidé navzájem. Někdo si to jen těžko připustí přes srdce, ale zamyslete se nad tím.
Jsem typ, který nesleduje pravidelně televizní noviny a další různá zpravodajství, jen občas nějakou zprávu zaslechnu. Proč jsou negativní??? Tolik špatných zpráv o tom, jak někdo někoho zabil, znásilníl, okradl,... Co z toho ti lidi mají, je mi z toho špatně. Proč by někdo, kdo někoho brutálně zavraždil, měl jít pouze sedět za mříže. Na to má být trest smrti!
Všechno je to můj názor a je jen na vás, pokud se přikloníte na mou stranu. Vím, že sama jsem oproti světu hodně hodně malá a nic nezmůžu a nezměním. Bohužel.


6.2.2013