Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Březen 2013

Kdo je bez viny

24. března 2013 v 18:26 | Veronika H. |  Občas čtu
Autorkou knihy je Lisa Ballantyne. Je to britská autorka, která se narodila v Armadale ve středním Skotsku. Působí ve školství, v poslední době na Glasgowské univerzitě.

Hlavní postavou je jedenáctiletý Sebastian, který je obviněn z vraždy mladšího kluka. Sebestianovým právníkem je Daniel, který to v životě také neměl jednoduché. Vyrůstal bez matky a byl adoptován Minnie.

Knižní kapitoly se střídají se životem Sebastiana, a jak vše probíhá u soudu a se životem Daniela když byl ještě malý. Zpracování knihy se mi líbí. Když knihu čtete, stále váháté, jak vše skončí. Nechci dále nic prozrazovat, ale kniha stojí za přečtení.


24.3.2013

ČTĚTE!!

18. března 2013 v 17:27 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Tento blog už nějakou dobu mám, ale nejsem si tak úplně jistá, jestli mám nějaké stálé návštěvníky, protože návštěvnost je celkem slabá. Nechci to hned vzdávat, ale nevím, jestli má cenu pokračovat. V poslední době přidávám články pouze na Téma týdne a nevím, jestli dosahují takových kvalit, jaké by měl mít čtenář.
Já, přestože mám čtenářky blog, tak recenze přidávám opravdu málo, protože nemám tolik času na čtení a čtu většinou jen večer před spaním necelou hodinu, protože mě to baví.
Nemůžu se srovnávat s Rodaw z Knihánkova a nebo s laurdes. Jejich stránky navštěvuji pravidelně a jejich rychlost čtení mě mnohdy překvapuje. Jsem si jistá, že právě ony mají ty správné kvality psát o knihách.
To, že zruším blog, neznamená že přestanu číst, obsahy si budu zaznamenávat do svého čtenářského deníku.
A teď mě zajímá už jen Váš názor. Mám pokračovat a nebo ne? Budu ráda kdybyste mi taky napsali proč pokračovat, proč ne, co bych mohla zlepšit a podobně. Pokud máte něco konkrétního, chybí vám tady nějaký obsah knihy, knihu si ráda prečtu a obsah dodám.
Hlasujte v anketě.


18.3.2012

Místo, kde chci žít

13. března 2013 v 19:44 | Veronika H. |  Téma týdne
Francie, Anglie = Můj sen!
Myslím, že sen zůstane snem. Mám k tomu hned několik důvodů. Francouzky neumím. Jo, jo můžu se ji naučit, ale první roky by byly hodně těžké. Soudím především podle knížky Trapasy po francouzsku. (Obsah této knihy si můžete přečíst v rubrice Obsahy knih.)
O prázdninách jsem byla v Paříži a je tam hrozně krásně. Úplně jiný život než tady v Česku. Ty kavárny, restaurace, obchody a památky. Dovoluji se říci, že je to všechno lepší než u nás.
Jak jsem se ale dočetla v knize, tak s těmi lidmi to nebude až tak růžové. Oni totiž nejsou tolik přátelští, nepřízpusobí se jinému jazyku, mají jiný smysl pro humor a není tak těžké, udělat si před nimi trapas.
Takže dobře, do Francie si kdyžtak zase někdy zajedu pouze na dovolenou a časem, kdo ví, jak se vše vyvine.
O Anglii jsem nikdy nějak nepřemýšlela. Přišlo to až tento rok, kdy jsme měli jet se školou o jarních prázdninách do Anglie k rodinám.
Měla jsem možnost alespoň trochu zdokonalit svou nulovou angličtinu. Já nevím proč, ale jsem hrozný antitalent na jazyky. Opravdu bych chtěla umět mluvit anglicky, je to pěkný jazyk, jenže hrozně složitý.
Když se řekne Anglie, tak první co se mi vybaví jsou červené telefoní budky, dvoupatrové autobusy a BigBen. Netuším, proč zrovna ty budky, ale vím, že chci u nich fotku!
Nakonec bych asi i to bydlení v Anglii vynechala. Bylo by dobré, jet tam pouze na nějaký čas. Vydělat si peníze, užít si nového prostředí, poznat nové lidí a nakoupit oblečení.
Tak tohle byly mé sny, bohužel realita je realita. Uskutečnitelné by mohla být novostavba s krytým bazénem, saunou, krbem v obýváku, velkou kuchyní, rohovou vanou a nádhernou ložnicí. A kde že by ten domeček stál? V přírodě, klidu, čerstvém vzduchu a pokud sousedi, tak jen příjemní, přátelští a ochotní.
Už víte, jak a kde bych chtěla žít já. Kde byste chtěli žít vy? Má tady někdo podobné představy jako já?


13.3.2013

Co pro mě znamená moje rodina?

7. března 2013 v 19:25 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Ze školy jsme dostali za úkol napsat esej na téma Co pro mě znamená moje rodina. Tak tady je má práce a budu ráda za jakýkoli názor.

Co pro mě znamená moje rodina? Má rodina je pro mě vším. Takhle bych svou práci už mohla ukončit, ale pojďme se nad tímto tématem více zamyslet.
Nebýt mých rodičů, tak na tomto světě ani nejsem. Mým rodičům patří velké díky. Myslím si, že mí rodiče měli velké štěstí, že jsem se narodila právě já. Málokomu se poštěstí mít tak chytré a vtipné dítě. Ale nutno dodat, že to se mnou těžké.
Bohužel ne na každou rodinu čeká v životě štěstí a radost. Tohle nemůžu říct ani o té naši. Život si na nás nachystal už hodně překážek a smutných chvil.
Za nejsilnějšího člověka naší rodiny považuji svou maminku. Jen ta se mnou při mém boji o život byla každý den. Jen ta mi dokáže se vším pomoci, vždy mě vyslechne, i když zrovna nechce a nemá náladu a vždy stojí při mně. Taky jsem chtěla napsat, že mi vždy pomůže, ale bývá to často naopak. Nejvíce se zasměju, při maminčiných (ne)znalostech počítače. A tohle všechno je důvod, proč mám maminku tak ráda. Maminka je mou radostí.
Dalo by se říct, že taťku jsem považovala za svůj vzor. Vždy jsem mu ráda pomáhala, naučil mě spoustu věcí kolem domu a jen díky němu nejsem až takové nemehlo. Ne vždy jsem mu svou lásku vyjádřila tak, jako mamce. Nic to ale nemění na tom, že jsem ho měla hrozně ráda a stále mám, i když už není mezi námi.
V neposlední řadě nesmím zapomenout na babičky, dědečky a milovaného sourozence. Jen babička dokáže v kuchyni vykouzlit nezapomenutelná jídla a chutě. A také díky babičce se už v kuchyni umím pěkně otáčet. Není dědy takového, jakého mám já. Protože jen s mým dědou si můžete říct všechna sprostá slova na světě a on vás ještě nějaké nové naučí. A můj bratr? Nevím, co pro mě znamená, ale je to můj bratr, vážím si ho, a když máme náladu, tak si i pěkně pokecáme.
Je mi líto dětí, které nezažily radosti rodinných chvil. A nechápu pár svých vrstevníků, kteří rodiče za zády pomlouvají a myslí si, jaké by to bylo skvělé, nemít nad sebou ochranné ruky svých rodičů. Měli by si uvědomit, že právě ty děti bez rodin, chtějí rodinu. Protože jedině vaše rodina je pro vás vším, má vás ráda a dělá pro vás všechno.


7.3.2012

Deprese

4. března 2013 v 17:58 | Veronika H. |  Téma týdne
Nebudu lhát, že k napsání tohoto článku jsem nejdříve navštívila wikipedii. Není to proto, abych tady vše překopírovala a udělala zde něco jako referát.
Vlastně ani nevím proč sem se na to podívala. Ale zjistila jsem zajímavou věc. Já jsem si vždy pod pojmem deprese představila pouze psychickou stránku člověka. Jenže jsem se dověděla, že deprese je i pojem z meteorologie, geografie a taky ekonomie.
Já se vyjádřím pouze k depresi psychické. Ten článek je tam celkem dlouhý, si přečtěte! (Já ho celý nečetla).
No nic, teď už vážně.
Deprese je změna nálady k horší náladě. Většinou to má určitý důvod, nemáte zájem komunikovat s okolím a jste do sebe uzavřeni. Je to špatně. Člověk by se měl se svými pocity někomu svěřit.
Myslím, že já jsem nějakou depresi ještě ,,neprodělala". Většinou si spíš dělám srandu, že jsem v depresi a hlavním důvodem bývá škola. Hodně učení, já nic nestíhám, protože jsem líná a pak si to vyčítám, že jsem se místo pc raději neučila.
Zajímavé ale je, že to stejně většinou dobře dopadne. Buď tu písemku nepíšem, nebo se pouze zkouší a já mám štěstí a nebo... nebo už nevím co.


4.3.2012