Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Říjen 2014

Ideál krásy

30. října 2014 v 20:54 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Existuje vlastně vůbec nějaký ideál krásy? Nikdy jsem nad ničím takovým nepřemýšlela. Je jasné, že každý si pod tímto pojmem představí něco jiného, ale co si pod ním představím já?
Myslím si, že ideál krásy nemusí představovat jen vzhled člověk. Pro mě jsou krásné i jeho vlastnosti, povaha a chování. Proč by ideál krásy nemohlo představovat třeba zvíře, věc nebo nějaké místo? Když nad tím tak přemýšlím, tak pro mě by ideálem krásy mohla být moje rodina. Na světě přece není nic lepšího a především krásnějšího, než když máte kolem sebe rodinu, která vás miluje a podporuje.
Řekla bych, že v dnešní době si mnoho lidí představí pod ideálem krásy většinou osobu opačného pohlaví, se kterou by chtěli strávit zbytek života. Ta představa nezní vůbec špatně, ale podle mě je krása mnohem více než jen to, jak člověk vypadá a jak je oblečený.
Kdo vlastně takový ideál krásy určuje? Jakmile něco uvidíme v televizi nebo časopise, tak se toho držíme a jdeme s davem. Všichni bychom chtěli být dokonalí, protože jakmile na sobě zpozorujeme nějaký nedostatek, tak se cítíme nejistí, méněcenní a mnozí možná i trpí depresemi.

Uvědomuji si, že nějaký ideál krásy pro mě není vlastně vůbec důležitý. Mnohem důležitější je, všímat si na sobě a na ostatních těch předností a toho, čím jsou pro nás výjimeční. Přemýšlet nad ideálem krásy je pro mě stejně zbytečné, jako přemýšlet nad touto otázkou: Když budete mít nejmodernější auto světa, které dokáže jet rychlostí světla, a zapnete si dálková světla, budou svítit?


30.10.2014

Kdybych měla křídla

27. října 2014 v 12:49 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Už jsem se párkrát ve svých myšlenkách přistihla, že přemýšlím nad věcmi téměř nemožnými. Jednou z myšlenek je, co by bylo, kdybych měla křídla. Byly by pro mě přínosem nebo pouze zbytečnou částí mého těla?
Živě si dokážu představit, jak se ráno probouzím, jdu k zrcadlu a místo obvykle nudného ranního výrazu, zaznamenám výraz překvapivý, možná až zděšený. A proč? Protože mi přes nos narostla křídla. Chtěla bych křídla andělská - bílá a z těch nejjemnějších peříček, abych se s nimi mohla vznášen nad zemí jako sněhová vločka. Jen takhle bych se konečně dívala na celý svět s nadhledem a vše bych viděla z ptačí perspektivy.
Určitě by mi křídla přinesla mnoho dalších výhod. Už odmalička jsem si představovala, jaké by to bylo, poletovat si vzduchem nad krajinou. Dostala bych se do všech míst, kam bych chtěla a především rychle. Křídel bych chtěla využívat naplno, a tak bych se podívala do míst, které jsou mým přáním je navštívit.
Při představě, že mám křídla, mě napadají pouze samé pozitivní věci. Podle mého názoru by to s křídly bylo jako s novou věcí, která mě po čase omrzí a přijde mi běžná. Kdybych měla křídla, tak by mé myšlenky ztratily to pravé kouzlo.

Myslím si, že nikdo ani nic není dokonalé, a tak by ani křídla nebyla tou pravou věcí pro můj život. Narodila jsem se bez křídel, jako všichni lidé kolem mě, a tak by to mělo i zůstat. Musím se spokojit s tím, co mám a já dokážu být šťastná i bez křídel.


27. 10. 2014