Líbí se Vám zde? Tak zase přijďte!

Listopad 2014

Moje první blogerské krůčky

10. listopadu 2014 v 21:44 | Veronika H. |  Téma týdne
Všechno to začalo už o prázdninách roku 2012 po několika neúspěšných a nesmyslných blozích, které jsem kdy měla, jsem si založila tento. Neříkám, že tehnle je úspěšný. Vedu jej už přes dva roky, občas aktivně, občas méně, ale vedu.
Původní myšlenka tohoto blogu byla knižní. Chtěla jsem zde rozebírat knihy, které přečtu. V současné době čtu stále, čtu méně, ale čtu. Jenomže, ta prvotní myšlenka mě možná přestala bavit. Narazila jsem na spoustu jiných knižních blogerek, které se čtení a blogu věnují pravidelně a věnují mu velkou část svého volného času. V tomto ohledu bych si tady přišla zbytečná.
Baví mě, si tady občas zajít, vyjádřit se k tématu týdne, a nebo zveřejnit svou slohovku, kterou jsem psala do školy. Vše, co je na tomto blogu je z mé hlavy. Ráda píšu své myšlenky, na které po pár měsích změním názor, ale nechávám to tak.
Vlastně ani nevím, jestli někoho baví číst mé články-myšlenky. Ale všimla jsem si, že se mi poslední dobou zvyšuje návštěvnost a jsem za to neuvěřitelně ráda, že na tento blog někdo vůbec zavítá.
Děkuju moc!


10. 11. 2014

Zamilovala jsem se?

4. listopadu 2014 v 18:29 | Veronika H. |  Možná až moc přemýšlím
Já s tebou nepotřebuji být každý den, jsem jenom hrozně ráda, že jsme se vůbec potkali, napsal si mi a šli jsme spolu ven. Hrozně si toho vážím.
Já chápu, že chodíš do práce a máš i svůj volný čas a nejsem tady od toho, abych tě komandovala a buzerovala, kdy už půjdeme konečně ven. Jsem ráda za každou chvíli s tebou a ani nevíš jak.
Můj nejdelší a řekněme první vztah trval 3 měsíce. Od té doby se tomu ostatnímu nedal ani říkat vztah. Úlet, týden, dva týdny? Ani to ne … Stálo to za nic. Na všechny kluky jsem se nakonec vykašlala já, neudělala jsem to schválně, ale měla jsem strach. Strach, že to přejde v něco víc a pak to opět nedopadne. Řekněme, že mám respekt ze vztahu.
Nebudu se přetvařovat, že mi nezáleží na vzhledu. Jo, záleží. Chci, aby kluk, se kterým budu, se mi líbil, byl mi sympatický a rozuměli jsme si.
Já jsem strašný dement. Mám hodně velké mezery v komunikaci. Pokud někoho ještě neznám moc dobře, tak jsem celá nesvá, nervózní a pak to vypadá, že neumím ani mluvit. Vadí mi to, ale vážně nevím, jak s tím bojovat.
Jenomže, není to dávno, co jsem potkala strašně skvělého kluka. Hrozně moc se mi líbí jak vzhledově, tak jeho styl, vyjadřování, chování, všechno...
Byli jsme spolu párkrát venku a já se zamilovala. Ano je to tak. Ne, on to neví. Ne, nevím, kdy se to dozví. Ano, tohle všechno bych měla říkat jemu. Ne, nedokážu to. Co udělám? Asi si lisknu...

Když já ani nevím, proč jsem tohle všechno psala. Nemám to komu říct, nebo spíš nevím, koho by to zajímalo, tak jsem se alespoň z toho vypsala.


4. 11. 2014